Klára Sedlo

2004 – 2012: Malostranské gymnázium, Praha
2012 – 2014: Univerzita Karlova v Praze, pedagogická fakulta
2014 – 2018: Akademie Výtvarných Umění v Praze, ateliér malby Michaela Rittsteina
2018 – 2020: Akademie Výtvarných Umění v Praze, ateliér kresby Jiřího Petrboka, studium zakončeno obhájením titulu MgA.

Klára má ve svých 27 letech za sebou řadu nominací z evropské scény – Berlín, Wales, Brusel. Realizovala například i výstavu na festivalu Colors of Ostrava. Celkem má tato absolventka Akademie výtvarných umění na kontě již 25 samostatných a 30 skupinových výstav. Klára je výraznou postavou české umělecké scény, malování se věnuje od malička a svou první výstavu realizovala už v 16 letech.

Malířka se ve své tvorbě zabývá iracionálními strachy, děsy, bludy, rituály, magií a ženskou otázkou.
Ohromí Vás nejen svými velkoformátovými obrazy, ale také realistickými symbolismy, místy okultními a mysteriózními náměty, které se prolínají se silnou psychologickou linkou prožitků mladé ženy.

Sama o své tvorbě říká:


Představuji si, že v horách, v těch vysokých horách, kam se člověk těžko vyšplhá, jsou malé místnosti – jsou těžko k nalezení a uvnitř nich jsou symboly nakreslené na zdech, které vypovídají o nás samotných. Každý v takové místnosti uprostřed hor najde něco jiného. Podobně je to s jezírky, malými tůněmi v lesích anebo pod horou. Je v nich potopeno něco, co nechceme, ale měli bychom vidět.

Inspirace pro malby prapodivných květin vychází přímo z Voynichova rukopisu, konkrétně jeho botanické části, která obsahuje ilustrace neznámých rostlin. Překlápím nákresy záhadných květin (které doprovázejí dodnes nerozluštěný text) do realistické malby, jejíž forma má nádech barokních květinových zátiší. Voynichův rukopis je 600 let starý manuskript, pravděpodobně herbář či lékařsko-astrologická kniha – a fascinuje mě už dlouho. Zkoumat ji nikoliv prostřednictvím textu, který se snaží rozluštit různí lidé už stovky let, ale prostřednictvím ilustrací, mi umožňuje zcela nový pohled na celé dílo. Tahy mají specifický rukopis, někdy rychlejší, někde pomalejší, záznamy jsou často zkratkovité, avšak silně popisné, i když ne iluzivní.

Malovat květiny, které nikdy neuvidím, pouze podle nákresů někoho, koho nikdo nepotkám, je fascinující. Snažit se uvidět realitu pouze skrze 600 let starý záznam, je pro mne pocit dosud neznámý! Tato galerie se od jiných trochu liší. Kromě maleb samotných přikládám i fotky „předloh“ z faksimile Voynichova rukopisu.

Plyšáci s třpytivýma očima vnímám jako určitý leitmotiv naší doby – jsou všude kolem nás. V obchodech s hračkami, knihkupectvích i na čerpacích stanicích. V jejich velkých očích se odráží kde co, včetně naší doby. A ty oči jsou tak krásné, celí jsou tak krásní, až je to zvláštním způsobem znepokojivé. Stejně jako my toužíme mít všechno tpřytivé krásné a na dotek hebké, tak moc, až je na první pohled vidět, že se snažíme zakrýt podstatu věci…

I proto jsou moji plyšáci jiní. Navzdory své nádherné vizáži nic nezakrývají. Naopak. Odhalují nečekanou podstatu, kterou se snažíme pod pastelovými barvami, krásnými fotkami a třpytkami skrývat. Jsou hrdiny v dramatických situacích, ukazují své nezvyklé a málo plyšové záliby (třeba čtení Necronomiconu, noční oslavy Beltanu nebo návštěvy podivných míst), nebo lidské emoce. Zkrátka to všechno, co se bojíme odhalit my.

 


Výběr z tvorby

 

Komentáře jsou uzavřeny