Jana Vojnarová

Jana Vojnarová (*1985, Praha/Prague)

Je česká malířka, jejíž tvorba se vyznačuje dynamickým propojením figurace a abstrakce. Absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Vladimíra Skrepla a. Byla v ateliéru Michaela Rittsteina a Stanislava Diviše.Své vzdělání rozšířila o studijní pobyty na School of Visual Arts v New Yorku a v ateliéru Silke Otto Knapp. Vojnárová se dlouhodobě věnuje malbě, kterou doplňuje kresbou a mimo to tvoří koláže, které obohacuje expresivním gestem. V posledních letech v jejích obrazech dominuje lidské tělo zasazené do abstrahovaných zátiší, jež vznikají postupným vymýváním barevných vrstev. Tento časově náročný proces umožňuje hlubokou koncentraci a důkladné promýšlení kompozice.

Samostatné i skupinové výstavy Vojnárové byly prezentovány v předních českých galeriích, včetně Galerie TIC v Brně, Galerie Ferdinanda Baumanna v Praze nebo Národní galerie ve Veletržním paláci. Mezinárodně byla její tvorba představena například v Německu a Dánsku. V roce 2014 získala první cenu nadace Leinemann-Stiftungs v Berlíně, což podtrhlo její výrazné postavení na současné malířské scéně.

Vojnárová ve své práci citlivě zkoumá hranice mezi figurací a abstrakcí, přičemž využívá výrazné kresebné linky a specifický přístup k vrstvení barev. Její obrazy často vyvolávají dojem postupného rozpouštění forem, čímž vytváří vizuální napětí mezi figurálním motivem a jeho prostředím.

Červená a modrá, zelená a žlutá

Malby Jany Vojnárové nacházejí delikátní rovnováhu mezi skepsí a optimismem, mezi smutkem a radostí, těžkomyslností a nadějí. Její tvorba má sílu očarovat diváka, probudit v něm zvědavost a přimět ho podívat se na svět novýma očima. Každý obraz se stává snovým portálem, který přenáší pozorovatele do jiného uspořádání téhož prostoru, do neustálé proměny známého.

Témata každodenní rutiny a nevyhnutelné změny se v její tvorbě propojují se vzpomínkami na dětství, kdy svět byl plný radosti, energie a naděje. Prostřednictvím malby zachycuje prchavé okamžiky – chvíle bezstarostné hry, imprese čistoty a jemnosti. Připomíná nám, že dětství neprožíváme jen jednou, ale vrací se k nám v různých etapách našeho života, když se stáváme sourozenci, rodiči, prarodiči či pouhými pozorovateli.

Vojnárová vychází z fotografií, koláží a pastelových kreseb, které jí slouží jako základ k hledání harmonie mezi figurou a pozadím. Postavy na jejích plátnech jsou často jen v náznaku, jako staré vzpomínky vystupující z hlubin paměti. Někdy splývají s prostředím, jindy s ním kontrastují – podobně jako barva a kresba, které se v obrazech střetávají, doplňují a vzájemně ovlivňují.

Podstatou světla je neúplnost, a právě tento princip autorka zachycuje procesem vypírání barev na plátně. Její obrazy nejsou pouhými statickými výjevy, ale rozpohybovávají se v divákově mysli, probouzejí otázky, emoce a vzpomínky. Jsou atmosférickým dílem, které vede k zamyšlení nad životem i jeho nevyhnutelným koncem, aniž by upadalo do beznaděje. V každém obraze rezonuje naděje – skrytá pod mlhavým závojem vzpomínek, přesto stále přítomná.

Červená a modrá, zelená a žlutá – barvy duhy, dětské hry a čisté nevědomosti. V nich je ukryt příslib nového rána, možnosti proměny a radosti, která se skrývá v pomíjivých momentech našich životů.

Radka Zahradníková, kurátorka

 
 

Komentáře jsou uzavřeny